Benvenuto Cellini


Život Benvenuta Celliniho,
syna pana Giovanniho Celliniho, občana florentského,

jím samým ve Florencii sepsaný

(La Vita di Benvenuto Cellini
scrita da lui medesimo)

(úryvky týkající se povídky "Vražda pro výtvarné umění" ("Murder for Fine Arts" by John Basye Price))

_

KAPITOLA XII
1532

_ - Milánský Pompeo osočí Benvenuta a připraví ho tak o místo v mincovně. - _

_

   _ Tak uplynuly dva měsíce, a třeba že jsem si umínil, že na kalich ani prstem nesáhnu, neudělal jsem to, ale pracoval jsem na něm naopak s velkou láskou. Když papež viděl, že mu ho nenesu, začal mě všelijak hanět a říkat, že mě v každém případě potrestá.
   Těmto slovům byl přítomen jistý milánský zlatník jménem Pompeo, blízký příbuzný pana Traiana, nejoblíbenějšího služebníka, jakého kdy papež měl. Oba svorně radili papeži:
   "Vaše Svatost ho jistě přiměje k práci, když mu odejme úřad v mincovně."

_

KAPITOLA XV
1534 - 1535

Papež Klement onemocní a zemře. - Benvenuto zabije Pompea. - Kardinál Cornaro ho bere v ochranu. - Papežem se stává Pavel III. z rodu Farnese. - Vrací Benvenutovi místo v mincovně. - Papežův levobocek Pierluigi nepřítelem Benvenutovym. - Příčina nevraživosti, - Pierluigi najme korsického vojáka, aby zabil Benvenuta, ale ten se ubrání a odjede do Florencie.

Mezitím papež onemocněl a lékaři usoudili, že choroba je nebezpečná. Onen můj nepřítel poručil ze strachu přede mnou několika neapolským vojákům, aby mi provedli to, čeho se obával ode mne. Měl jsem co dělat, abych obhájil holý život.
   Zatím jsem skončil rub medaile. Když jsem je zanesl papeži, zastihl jsem ho na loži v žalostném stavu. Přesto mě uvítal neobyčejně srdečně a chtěl vidět medaile i formy. Poručil, aby mu přinesli brýle a svíčku, ale nepoznával už nic. Ohmatával je tedy pouze prsty. Po chvíli si povzdechl a pravil k několika přítomným, že mě velmi lituje, ale že se může o mne postarat jen tehdy, vrátí-li mu Bůh zdraví.
   Za tři dny papež zemřel a poznal jsem, že moje práce byla marná. Ale utěšoval jsem sám sebe, že jsem se těmi medailemi proslavil tak, že mě zaměstná každý nový papež a že snad budu mít příště víc štěstí. Tak jsem sám sobě dodával mysli a zapomněl jsem zvolna na všechna příkoří, která mi způsobil Pompeo. Připjal jsem si zbraň, šel jsem do chrámu svatého Petra a se slzami v očích jsem políbil nohy zemřelého papeže. Potom jsem se vrátil do Banchi, kde bylo velmi živo, jako bývá vždycky při podobné příležitosti.
   Seděl jsem v Banchi s mnoha známými, když tu jde okolo Pompeo s deseti dobře ozbrojenými druhy. Když přišel do mé blízkosti, zastavil se a díval se na mne, jako by chtěl vyvolat nějakou hádku. Moji přátelé, dobří a stateční hoši, mě pobízeli, abych mu dal co proto, ale pomyslil jsem si, že kdybych tasil meč, mohli by to důkladně odnést i ti, kteří se ničím neprovinili. Uznal jsem, že udělám lépe, dám-li pouze já sám život v sázku.
   Pompeo postál malou chvíli, co by se dvakrát pomodlil zdrávas, stále hleděl směrem ke mně, pak se posupně usmál a také jeho kumpáni se na odchodu smáli a potřásali hlavou s mnoha vyzývavými gesty. Moji přátelé měli velkou chuť pustit se do rvačky. Rozzlobil jsem se a odbyl je, že si dovedu své věci vyřídit sám a nepotřebuju k tomu nikoho jiného, ať si proto každý hledí svého! Přátelé roztrpčeně pobrukujíce odešli.
   Byl mezi nimi můj nejmilejší přítel, který se jmenoval Albertaccio děl Bene a byl to bratr Alessandra a Albizza, který dnes žije v Lyonu a je velký boháč. Albertaccio byl nejvzácnější a nejsrdnatější hoch, jakého jsem kdy poznal, a miloval mě jako sebe sama. Správně pochopil, že moje umírněnost není známkou zbabělosti a že mám za lubem něco smělého, protože mě velmi dobře znal. V odpověď na má slova mě žádal, abych mu prokázal laskavost a přizval ho ke všem svým záměrům na pomoc. Řekl jsem mu:
   "Nade všechny mně drahý Albertaccio, přijde den, kdy budu potřebovat vaší pomoci. Ale dnes, máte-li mě rád, nestarejte se o mne, hleďte si vlastních záležitostí a rychle odejděte, jako odešli druzí, protože nesmím ztrácet čas."
   Pronesl jsem ta slova v největším spěchu. Zatím moji nepřátelé došli volným krokem k místu zvanému Chiavica a octli se na křižovatce, kde se ulice rozbíhají na různé strany. Pompeův dům stál v uličce vedoucí přímo na Campo di Fiori. Pompeo si odskočil pro něco do lékárny na rohu Chiaviky a zůstal tam nějakou chvíli; něco si tam obstarával, ale jak mi později kdosi vyprávěl, vychloubal se v lékárně, jaký smělý kousek mi - jak se domníval - provedl. Ať tak nebo tak, tahle věc se mu stala osudnou. Když jsem došel na nároží, vycházel právě z lékárny a jeho ozbrojenci vytvořili znovu kruh kolem něho. Sevřel jsem v pěsti krátkou dýku, prodral jsem se skupinou jeho průvodců a uchopil jsem ho za kabátec tak rychle a pevně, že tomu nemohl nikdo zabránit. Vedl jsem ránu proti jeho tváři, ale v hrůze odvrátil hlavu do strany, takže jsem ho bodl právě pod ucho. Bodl jsem jen dvakrát, neboť při druhé ráně se mi zhroutil mrtev pod rukou, což nebylo mým úmyslem. Ale jak se říká, rány se nerozdávají podle receptu.
   Vzal jsem dýku do levé ruky a pravou jsem vytasil meč, abych hájil svůj život, ale všichni se sklonili nad mrtvým a proti mně nehnul nikdo prstem, takže jsem nerušen ubíhal ulicí Giulia přemýšleje, kde bych se ukryl. Asi po třech stech krocích mě dohonil zlatník Pilotto, můj dobrý přítel, a pravil mi:
   "Příteli, když se už to neštěstí stalo, uvažujme, jak tě zachránit."
   Odpověděl jsem:
   "Pojďme do domu Albertaccia děl Bene, právě před chvílí jsem mu říkal, že přijde doba, kdy ho budu potřebovat."

_

   _ za několik dní byl zvolen papežem kardinál Farnese. _

_

   _ Snažil jsem se znovu získat dekret mincovního raziče. Papež se poradil s dvořany a vzkázal mi, že mi dříve musí být prominuta vražda, což se může stát o srpnovém mariánském svátku ve shromáždění starostů římských čtvrtí. Je totiž zvykem, že každý rok dávají tito starostové v ten slavný den milost dvanácti provinilcům. _

_

KAPITOLA XVII
1535

_ - Vyhledá papeže; při slavnosti an Kapitolu dostává milost. - _

_

   List byl napsán, papež ho podepsal a poslal na Kapitol. V ustanovený den šel jsem za slavnostních obřadů mezi dvěma šlechtici v průvodu a dostalo se mi úplné milosti.

_


VYSVĚTLIVKY

Pompeo
Pompeo de' Capitaneis byl zabit 26. září 1534, den po smrti papežově; sotva náhodou; Cellini věděl, že po volbě nového papaže je udělována všeobecná amnestie.

Benvenuto Cellini: Vlastní životopis.
Z italského originálu
La vita scrita da lui medesimo
přeložili Josef Mach a Adolf Felix.

18.12.2002