(La Vita di Benvenuto
Cellini
scrita da lui medesimo)
(úryvky týkající se povídky "Vražda pro výtvarné umění" ("Murder for Fine Arts" by John Basye Price))
_
_ - Milánský Pompeo osočí Benvenuta a připraví ho tak o místo v mincovně. - _
_
_ Tak uplynuly dva měsíce, a třeba že jsem si
umínil, že na kalich ani prstem nesáhnu, neudělal jsem to,
ale pracoval jsem na něm naopak s velkou láskou. Když papež
viděl, že mu ho nenesu, začal mě všelijak hanět a říkat,
že mě v každém případě potrestá.
Těmto slovům byl přítomen jistý milánský zlatník
jménem Pompeo, blízký příbuzný pana
Traiana, nejoblíbenějšího služebníka, jakého kdy papež
měl. Oba svorně radili papeži:
"Vaše Svatost ho jistě přiměje k práci, když mu
odejme úřad v mincovně."
_
Papež Klement onemocní a zemře. - Benvenuto zabije Pompea. - Kardinál Cornaro ho bere v ochranu. - Papežem se stává Pavel III. z rodu Farnese. - Vrací Benvenutovi místo v mincovně. - Papežův levobocek Pierluigi nepřítelem Benvenutovym. - Příčina nevraživosti, - Pierluigi najme korsického vojáka, aby zabil Benvenuta, ale ten se ubrání a odjede do Florencie.
Mezitím papež onemocněl a lékaři usoudili, že choroba je
nebezpečná. Onen můj nepřítel poručil ze strachu přede
mnou několika neapolským vojákům, aby mi provedli to, čeho
se obával ode mne. Měl jsem co dělat, abych obhájil holý
život.
Zatím jsem skončil rub medaile. Když jsem je zanesl
papeži, zastihl jsem ho na loži v žalostném stavu. Přesto
mě uvítal neobyčejně srdečně a chtěl vidět medaile i
formy. Poručil, aby mu přinesli brýle a svíčku, ale
nepoznával už nic. Ohmatával je tedy pouze prsty. Po chvíli
si povzdechl a pravil k několika přítomným, že mě velmi
lituje, ale že se může o mne postarat jen tehdy, vrátí-li mu
Bůh zdraví.
Za tři dny papež zemřel a poznal jsem, že moje práce
byla marná. Ale utěšoval jsem sám sebe, že jsem se těmi
medailemi proslavil tak, že mě zaměstná každý nový papež
a že snad budu mít příště víc štěstí. Tak jsem sám
sobě dodával mysli a zapomněl jsem zvolna na všechna
příkoří, která mi způsobil Pompeo. Připjal jsem si zbraň,
šel jsem do chrámu svatého Petra a se slzami v očích jsem
políbil nohy zemřelého papeže. Potom jsem se vrátil do
Banchi, kde bylo velmi živo, jako bývá vždycky při podobné
příležitosti.
Seděl jsem v Banchi s mnoha známými, když tu jde okolo
Pompeo s deseti dobře ozbrojenými druhy. Když přišel do mé
blízkosti, zastavil se a díval se na mne, jako by chtěl
vyvolat nějakou hádku. Moji přátelé, dobří a stateční
hoši, mě pobízeli, abych mu dal co proto, ale pomyslil jsem
si, že kdybych tasil meč, mohli by to důkladně odnést i ti,
kteří se ničím neprovinili. Uznal jsem, že udělám lépe,
dám-li pouze já sám život v sázku.
Pompeo postál malou chvíli, co by se dvakrát pomodlil
zdrávas, stále hleděl směrem ke mně, pak se posupně usmál
a také jeho kumpáni se na odchodu smáli a potřásali hlavou s
mnoha vyzývavými gesty. Moji přátelé měli velkou chuť
pustit se do rvačky. Rozzlobil jsem se a odbyl je, že si dovedu
své věci vyřídit sám a nepotřebuju k tomu nikoho jiného,
ať si proto každý hledí svého! Přátelé roztrpčeně
pobrukujíce odešli.
Byl mezi nimi můj nejmilejší přítel, který se
jmenoval Albertaccio děl Bene a byl to bratr Alessandra a
Albizza, který dnes žije v Lyonu a je velký boháč.
Albertaccio byl nejvzácnější a nejsrdnatější hoch, jakého
jsem kdy poznal, a miloval mě jako sebe sama. Správně
pochopil, že moje umírněnost není známkou zbabělosti a že
mám za lubem něco smělého, protože mě velmi dobře znal. V
odpověď na má slova mě žádal, abych mu prokázal laskavost
a přizval ho ke všem svým záměrům na pomoc. Řekl jsem mu:
"Nade všechny mně drahý Albertaccio, přijde den,
kdy budu potřebovat vaší pomoci. Ale dnes, máte-li mě rád,
nestarejte se o mne, hleďte si vlastních záležitostí a
rychle odejděte, jako odešli druzí, protože nesmím ztrácet
čas."
Pronesl jsem ta slova v největším spěchu. Zatím moji
nepřátelé došli volným krokem k místu zvanému Chiavica a
octli se na křižovatce, kde se ulice rozbíhají na různé
strany. Pompeův dům stál v uličce vedoucí přímo na Campo
di Fiori. Pompeo si odskočil pro něco do lékárny na rohu
Chiaviky a zůstal tam nějakou chvíli; něco si tam
obstarával, ale jak mi později kdosi vyprávěl, vychloubal se
v lékárně, jaký smělý kousek mi - jak se domníval -
provedl. Ať tak nebo tak, tahle věc se mu stala osudnou. Když
jsem došel na nároží, vycházel právě z lékárny a jeho
ozbrojenci vytvořili znovu kruh kolem něho. Sevřel jsem v
pěsti krátkou dýku, prodral jsem se skupinou jeho průvodců a
uchopil jsem ho za kabátec tak rychle a pevně, že tomu nemohl
nikdo zabránit. Vedl jsem ránu proti jeho tváři, ale v hrůze
odvrátil hlavu do strany, takže jsem ho bodl právě pod ucho.
Bodl jsem jen dvakrát, neboť při druhé ráně se mi zhroutil
mrtev pod rukou, což nebylo mým úmyslem. Ale jak se říká,
rány se nerozdávají podle receptu.
Vzal jsem dýku do levé ruky a pravou jsem vytasil meč,
abych hájil svůj život, ale všichni se sklonili nad mrtvým a
proti mně nehnul nikdo prstem, takže jsem nerušen ubíhal
ulicí Giulia přemýšleje, kde bych se ukryl. Asi po třech
stech krocích mě dohonil zlatník Pilotto, můj dobrý
přítel, a pravil mi:
"Příteli, když se už to neštěstí stalo,
uvažujme, jak tě zachránit."
Odpověděl jsem:
"Pojďme do domu Albertaccia děl Bene, právě před
chvílí jsem mu říkal, že přijde doba, kdy ho budu
potřebovat."
_
_ za několik dní byl zvolen papežem kardinál Farnese. _
_
_ Snažil jsem se znovu získat dekret mincovního raziče. Papež se poradil s dvořany a vzkázal mi, že mi dříve musí být prominuta vražda, což se může stát o srpnovém mariánském svátku ve shromáždění starostů římských čtvrtí. Je totiž zvykem, že každý rok dávají tito starostové v ten slavný den milost dvanácti provinilcům. _
_
_ - Vyhledá papeže; při slavnosti an Kapitolu dostává milost. - _
_
List byl napsán, papež ho podepsal a poslal na Kapitol. V ustanovený den šel jsem za slavnostních obřadů mezi dvěma šlechtici v průvodu a dostalo se mi úplné milosti.
_
Benvenuto Cellini: Vlastní životopis.
Z italského originálu
La vita scrita da lui medesimo
přeložili Josef Mach a Adolf Felix.
18.12.2002