jazyky - dadština


Přednáška o dadštině

z pořadu "Hovory H"
(Činčera, dr. Radúz & Horníček, Miroslav & Svitáček, Vladimír)

VS: To vyjadřuje krásně přísloví: Mátłatłi hijál šuajrá` strákong.
MH: To je arabsky?
VS: Ne, dadsky. Vy neznáte dadštinu? Ale všimněte si hloubky té lidové moudrosti, která je v tom přísloví obsažena..
MH: To jsem z toho cítil, ta hloubka té moudrosti je v tom jasná. A to ještě nevím, co to je.
VS: Aha. To znamená - volně tedy přeloženo - Stokrát nic umořilo krávu.
MH: A originál je?
VS: Mátłatłi - hijál - šuajrá` - strákong.
RČ: Mě to velice těší, že připomínáte tady dadštinu, ale kde jste prosím vás vzal to slovíčko šuajrá, to v dadštině není.
VS: To je sloveso ...
RČ: To vidím, že je to sloveso, poněvadž to končí koncovkou , ale co to znamená?
VS: No v starodadštině běžné sloveso mořiti.
RČ: Mořiti, to v dadštině nemůže existovat, Dadové nikdy nemořili. Jedinný Dad se pokoušel mořiti, ale to se mu nepodařilo, takže to nemůže existovat.
MH: Tohle je velmi zajímavý spor, já když bych směl prosit toho pána aby přišel sem k nám, že byste si to spolu vyřešili.


MH: Tak jak to jde?
VS: My už jsme si to mezitím vyjasnili.Ten náš spor tkví v tom, že já hájím starodadštinu, kdežto pan doktor novodadštinu, a v tom jsou určité drobné diference.
MH: A dadština, prosím vás že jsem tak smělý, to je ...
VS: To je dorozumívací prostředek kmene Dadů, který kdysi žil a téměř vyhynul.
MH: A jazyk?
VS: Jazyk dosud žije ...
RČ: ... ústní tradicí se to podává dále.
MH: Takže vy studujete dadštinu ...
RČ: Ano, jako koníčka. Koníček se řekne dadsky trákong. Takže kdyby vás to zajímalo ...
MH: Velmi mě to zajímá.
RČ: Tak já bych začal u tvorby slov. Tak třeba dřevo dadsky se řekne mr, mnoho se řekne šu. Takže les se řekne dadsky ...
MH: Mršu?
RČ: Ne ne, šumr.
Dadské sloveso tvoří se příponou ; jako český infinitiv má -ti, tak dadské sloveso má . Takže lézti je šumrá.
MH: A to sloveso šuajrá?
VS: Šuajrá je podobným způsobem utvořeno. Ajr je voda, šuajr ...
MH: .. je hodně vody.
VS: Moře.
Mořiti
...
MH: Šuajrá.
RČ: Dadové ovšem nečasují, nicméně mají osobní zájmena. Takže například ', to je . l je ty, r je on. (Také jiný význam toho slova je výraz nelibosti - r.)
Množné číslo tvoří se zdvojením.Takže '' je my, ll je vy, rr je oni.
Lezu, lezeš pak zní v dadštině ' šumrá, l šumrá, r šumrá, '' šumrá, ll šumrá, rr šumrá.
Velice snadné.
VS: Čas minulý se tvoří prodloužením toho , kdežto budoucí krátce, s úhozem na dřevo.
Takže vyzkoušíme - jak byste řekl: My jsme mořili. Minulý čas od mořiti.
MH: '' šuajráááá`.
VS: Výborně. Ovšem tak jak jste to řekl to bylo VELICE dávno.
RČ: Takové čtrnácté století.
Ovšem tak snadné to v té dadštině zase není, protože v dadštině jsou známa také tři nepravidelná slovesa. Je to sloveso mrk, frk a bodrč. Mrk je točiti žentourem doleva, frk je točiti žentourem doprava ...
VS: A právě tady se lišíme. Starodadština má čtyři nepravidelná slovesa: mrk, frk, trk a bodrč.
Mrk, to souhlasí, to je točiti žentourem doleva. Ale už trk je dívati se pivní trubkou. Frk je potom lámati koho kolem.
RČ: No a bodrč, to je společné, to je vlézti komu na co. Takže příklad - na co by se tak dalo vlézt - třeba: Bodrč takapuori belonk ' je celá věta.
MH: Což je co?
RČ: Takapuori je záda.
MH: Aha. A co je tam to belonk?
RČ: To je zajímavé slovíčko. Belonk je vlastně taková zástupka pro přivlastňovací zájmena. Dadové jako prvobytně pospolný kmen neznali pojmu vlastnictví, a teprve vlivem prohnilých západních kultur tam pronikl pojem vlastnictví, odtud slovíčko [biloN] anglicky, které ve tvaru belonk zastupuje přivlastňovací zájmena. Takže například strákong je kráva, moje kráva je strákong belonk ', opsáno.
MH: Aha, kráva patřící mně.
RČ: A když se někdo špatně ožení, tak se to řekne ' belonk strákong.
VS: Já jsem tam chtěl jenom podotknout, že Starodadové u toho takapuori položili význam poněkud níže, tak tam to má drsnější přídech. V tom případě spíš bodrč je vlézti komu kam.
MH: Teď když mluvíte o tom jazyku, tak třeba počítání by mě zajímalo.
RČ: Tam máme jen jednu číslovku, a ta zní čiki.Takže jedna je čiki, dvě - to se opisuje zase - táj je více, a dvě je čiki táj, tři je čiki táj táj, čiki táj táj táj je čtyři, čiki táj táj táj táj je pět, šest aby se to nepletlo je táj čiki, táj táj čiki, táj táj táj čiki, táj táj táj táj čiki, a deset a více je mátłatłi.
Dávejte si pozor na to błátivé ł, bez toho by to neznamenalo deset a více.
MH: To je velice podobné vałašskému ł.
VS: To už bylo v tom přísloví: Mátłatłi hijál šuajrá` strákong.
MH: A co to je hijál?
RČ: Hijál - jak bych to řekl slušně - něco jako nic.
VS: V lidové mluvě - nic.
RČ: Když ještě něco za nic nestojí, tak třeba telátko se řekne: hijál-strákong.
MH: To je kráva která ještě za nic nestojí, ano.
RČ: Kdežto vzrůstem malá je pipi-strákong.
MH: Když tedy ten jazyk takto žije, mohl bych ho někde studovat, je něco dochováno?
RČ: Dadové nikdy nepsali. Oni všechno jenom sdělovali, my to všechno máme jenom z ústního podání - ono je to bezpečnější, nejsou žádné doklady.
VS: Ale přesto existuje jakýsi literární útvar, to jest dadská bajka,
RČ: ... a v té celá moudrost dadského národa je obsažena. Je to bajka Náčelník Lasis a kráva.
RČ&VS: Cé órä mat Lasis trápongá` šumr. R ruk` schají. Bach kalášá` ajr, kalášá` strákong. Čí plká`: ...
VS: A tak dále.
RČ: Přeložíme. Jednoho dne. Cé órä mat, Lasis, to je jméno vlasní, trápongá` šumr. Trápong je kůň, trápongá koniti, šumr známe, čili konil do lesa.
MH: Koňmo jel do lesa. Konil si to do lesa.
RČ: A jak si to tak konil, r ruk` schají, on měl žízeň.
MH: Ruk je co?
RČ: Ruk, to je takové slovíčko, které znamená mazati, dáti, bráti, láti, vzíti, míti, jakékoli slovíčko, které v dadštině není, nahrazuje se slovíčkem ruk. Velice výhodné.
R ruk` schají, měl žízeň. Bach kalášá` ajr, neviděl vody, kalášá` strákonk, viděl krávu. Či plká, i řekl: Strákong, ava wbingl belong l belong '. Pravil: Krávo, dej mi mléka, ale doslova přeloženo dej mléko, které náleží tobě, aby náleželo mně. A kráva odpovídá, čí strákong plká: ' bach aba wbingl belonk ' belonk l, čili nedám mléko které je moje aby náleželo tobě, dou ' hijál-strákong dontpl búvá, to je mé telátko by nemělo co píti. Ó táj, jak velká, ňahňiťi, láska, mateřská, belonk mä, plká` mat Lasis či trápongá` este, řekl náčelník Lasis a odjel na koni vlevo - a nebo na východ, este to je stejné.


Předmluva k vysílání po dvaceti letech

MH: Já bych tě poprosil o jedno, protože Svíťa se dívá, kdybys ho pozdravil, a to mám zvláštní přání, kdybys ho pozdravil v dadštině, dadsky.
RČ: Velice rád. Svíťo, strákonk, '' šítá fajroš hojä-hojä.
MH: Částečně jsem rozuměl. To hojä-hojä je ...
RČ: Ahoj ahoj, a fajroš je plamenné ahoj ahoj.
MH: Fajroš, ano, plamenný pozdrav. Ale co mě na tom pozdravu mate je slovo strákong, které pokud znám dadštinu znamená krávo.
RČ: To máš pravdu. Když se vysloví dobře to g na konci, strákong, to je kráva, kdyžto strákonk, to je vzácný příteli.


Konec

24.01.2002