z pořadu "Hovory H"
(Činčera, dr. Radúz & Horníček, Miroslav &
Svitáček, Vladimír)
VS: To vyjadřuje krásně přísloví: Mátłatłi
hijál šuajrá` strákong.
MH: To je arabsky?
VS: Ne, dadsky. Vy neznáte dadštinu? Ale všimněte si hloubky
té lidové moudrosti, která je v tom přísloví obsažena..
MH: To jsem z toho cítil, ta hloubka té moudrosti je v tom
jasná. A to ještě nevím, co to je.
VS: Aha. To znamená - volně tedy přeloženo - Stokrát nic
umořilo krávu.
MH: A originál je?
VS: Mátłatłi - hijál - šuajrá` - strákong.
RČ: Mě to velice těší, že připomínáte tady
dadštinu, ale kde jste prosím vás vzal to slovíčko šuajrá,
to v dadštině není.
VS: To je sloveso ...
RČ: To vidím, že je to sloveso, poněvadž to končí
koncovkou -á, ale co to znamená?
VS: No v starodadštině běžné sloveso mořiti.
RČ: Mořiti, to v dadštině nemůže existovat,
Dadové nikdy nemořili. Jedinný Dad se pokoušel mořiti, ale
to se mu nepodařilo, takže to nemůže existovat.
MH: Tohle je velmi zajímavý spor, já když bych směl prosit
toho pána aby přišel sem k nám, že byste si to spolu
vyřešili.
MH: Tak jak to jde?
VS: My už jsme si to mezitím vyjasnili.Ten náš spor tkví v
tom, že já hájím starodadštinu, kdežto pan doktor
novodadštinu, a v tom jsou určité drobné diference.
MH: A dadština, prosím vás že jsem tak smělý, to je ...
VS: To je dorozumívací prostředek kmene Dadů, který kdysi
žil a téměř vyhynul.
MH: A jazyk?
VS: Jazyk dosud žije ...
RČ: ... ústní tradicí se to podává dále.
MH: Takže vy studujete dadštinu ...
RČ: Ano, jako koníčka. Koníček se řekne dadsky trákong.
Takže kdyby vás to zajímalo ...
MH: Velmi mě to zajímá.
RČ: Tak já bych začal u tvorby slov. Tak třeba dřevo
dadsky se řekne mr, mnoho se řekne šu.
Takže les se řekne dadsky ...
MH: Mršu?
RČ: Ne ne, šumr.
Dadské sloveso tvoří se příponou -á; jako
český infinitiv má -ti, tak dadské sloveso má -á.
Takže lézti je šumrá.
MH: A to sloveso šuajrá?
VS: Šuajrá je podobným způsobem utvořeno. Ajr
je voda, šuajr ...
MH: .. je hodně vody.
VS: Moře.
Mořiti ...
MH: Šuajrá.
RČ: Dadové ovšem nečasují, nicméně mají osobní zájmena.
Takže například ', to je já. l
je ty, r je on. (Také jiný
význam toho slova je výraz nelibosti - r.)
Množné číslo tvoří se zdvojením.Takže ''
je my, ll je vy, rr
je oni.
Lezu, lezeš pak zní v dadštině ' šumrá, l
šumrá, r šumrá, '' šumrá, ll šumrá, rr šumrá.
Velice snadné.
VS: Čas minulý se tvoří prodloužením toho -á,
kdežto budoucí krátce, s úhozem na dřevo.
Takže vyzkoušíme - jak byste řekl: My jsme mořili.
Minulý čas od mořiti.
MH: '' šuajráááá`.
VS: Výborně. Ovšem tak jak jste to řekl to bylo VELICE
dávno.
RČ: Takové čtrnácté století.
Ovšem tak snadné to v té dadštině zase není, protože v
dadštině jsou známa také tři nepravidelná slovesa. Je to
sloveso mrk, frk a bodrč. Mrk
je točiti žentourem doleva, frk je točiti
žentourem doprava ...
VS: A právě tady se lišíme. Starodadština má čtyři
nepravidelná slovesa: mrk, frk, trk a bodrč.
Mrk, to souhlasí, to je točiti žentourem
doleva. Ale už trk je dívati se
pivní trubkou. Frk je potom lámati
koho kolem.
RČ: No a bodrč, to je společné, to je vlézti
komu na co. Takže příklad - na co by se tak dalo vlézt -
třeba: Bodrč takapuori belonk ' je celá
věta.
MH: Což je co?
RČ: Takapuori je záda.
MH: Aha. A co je tam to belonk?
RČ: To je zajímavé slovíčko. Belonk je
vlastně taková zástupka pro přivlastňovací zájmena.
Dadové jako prvobytně pospolný kmen neznali pojmu
vlastnictví, a teprve vlivem prohnilých západních kultur tam
pronikl pojem vlastnictví, odtud slovíčko [biloN]
anglicky, které ve tvaru belonk zastupuje
přivlastňovací zájmena. Takže například strákong
je kráva, moje kráva je strákong
belonk ', opsáno.
MH: Aha, kráva patřící mně.
RČ: A když se někdo špatně ožení, tak se to řekne '
belonk strákong.
VS: Já jsem tam chtěl jenom podotknout, že Starodadové u toho
takapuori položili význam poněkud níže, tak
tam to má drsnější přídech. V tom případě spíš bodrč
je vlézti komu kam.
MH: Teď když mluvíte o tom jazyku, tak třeba počítání by
mě zajímalo.
RČ: Tam máme jen jednu číslovku, a ta zní čiki.Takže
jedna je čiki, dvě - to se
opisuje zase - táj je více, a dvě
je čiki táj, tři je čiki
táj táj, čiki táj táj táj je čtyři,
čiki táj táj táj táj je pět, šest
aby se to nepletlo je táj čiki, táj
táj čiki, táj táj táj čiki, táj
táj táj táj čiki, a deset a více je mátłatłi.
Dávejte si pozor na to błátivé ł, bez toho
by to neznamenalo deset a více.
MH: To je velice podobné vałašskému ł.
VS: To už bylo v tom přísloví: Mátłatłi hijál
šuajrá` strákong.
MH: A co to je hijál?
RČ: Hijál - jak bych to řekl slušně - něco
jako nic.
VS: V lidové mluvě - nic.
RČ: Když ještě něco za nic nestojí, tak třeba telátko
se řekne: hijál-strákong.
MH: To je kráva která ještě za nic nestojí, ano.
RČ: Kdežto vzrůstem malá je pipi-strákong.
MH: Když tedy ten jazyk takto žije, mohl bych ho někde
studovat, je něco dochováno?
RČ: Dadové nikdy nepsali. Oni všechno jenom sdělovali, my to
všechno máme jenom z ústního podání - ono je to
bezpečnější, nejsou žádné doklady.
VS: Ale přesto existuje jakýsi literární útvar, to jest
dadská bajka,
RČ: ... a v té celá moudrost dadského národa je obsažena.
Je to bajka Náčelník Lasis a kráva.
RČ&VS: Cé órä mat Lasis trápongá` šumr. R ruk`
schají. Bach kalášá` ajr, kalášá` strákong. Čí plká`:
...
VS: A tak dále.
RČ: Přeložíme. Jednoho dne. Cé órä mat,
Lasis, to je jméno vlasní, trápongá` šumr.
Trápong je kůň, trápongá koniti,
šumr známe, čili konil
do lesa.
MH: Koňmo jel do lesa. Konil si to do lesa.
RČ: A jak si to tak konil, r ruk` schají,
on měl žízeň.
MH: Ruk je co?
RČ: Ruk, to je takové slovíčko, které
znamená mazati, dáti, bráti, láti, vzíti, míti,
jakékoli slovíčko, které v dadštině není, nahrazuje se
slovíčkem ruk. Velice výhodné.
R ruk` schají, měl žízeň.
Bach kalášá` ajr, neviděl vody, kalášá`
strákonk, viděl krávu. Či plká, i
řekl: Strákong, ava wbingl belong l belong '.
Pravil: Krávo, dej mi mléka, ale doslova přeloženo dej
mléko, které náleží tobě, aby náleželo mně. A
kráva odpovídá, čí strákong plká: ' bach aba
wbingl belonk ' belonk l, čili nedám mléko které
je moje aby náleželo tobě, dou ' hijál-strákong
dontpl búvá, to je mé telátko by nemělo co
píti. Ó táj, jak velká, ňahňiťi,
láska, mateřská, belonk mä, plká`
mat Lasis či trápongá` este, řekl náčelník
Lasis a odjel na koni vlevo - a nebo na východ, este
to je stejné.
MH: Já bych tě poprosil o jedno, protože Svíťa se dívá,
kdybys ho pozdravil, a to mám zvláštní přání, kdybys ho
pozdravil v dadštině, dadsky.
RČ: Velice rád. Svíťo, strákonk, '' šítá fajroš
hojä-hojä.
MH: Částečně jsem rozuměl. To hojä-hojä
je ...
RČ: Ahoj ahoj, a fajroš je plamenné
ahoj ahoj.
MH: Fajroš, ano, plamenný pozdrav.
Ale co mě na tom pozdravu mate je slovo strákong,
které pokud znám dadštinu znamená krávo.
RČ: To máš pravdu. Když se vysloví dobře to g
na konci, strákong, to je kráva,
kdyžto strákonk, to je vzácný příteli.
Konec
24.01.2002