Mecepština může působit dojmem flexivního jazyka, ale ohýbání je zcela pravidelné a na švech morfémů nedochází k asimilaci hlásek, takže má převážně aglutinační charakter. Gramatická přípona však může být odklížena a pak se stává samostatným slovem (záložkou nebo pomocným slovesem) a aglutinační tvar přechází v izolační. Dochází k tomu z rytmických důvodů a zejména při důrazu, kdy je na gramatický morfém přenesen hlavní přízvuk. Následující příklad uvádí srovnání s turečtinou jakožto představitelem aglutinačních jazyků:
| turecky | mecepsky | česky |
|---|---|---|
| kev | cemo-s | dům |
| kev-ler | cemo-vo-s, cemo vo-s vo-s cemo-zj |
dom-y domů skupina skupina domů |
| kev-ler-im | mi-cmo-vo-s, mi(-zj-í) cemo-vo-s, cemo-vo-s mi-zj(-í-s) |
moj-e dom-y dom-y moj-e |
| kev-ler-im-iz | mi-vo-cmo-vo-s, mi-vo cemo-vo-s cemo-vo-s mi-vo-zj(-í-s) |
naš-e dom-y dom-y naš-e |
| kev-ler-im-iz-de | mi-vo-cmo-vo-r, mi-vo cemovo-r cemo-vo-r mi-vo-zj(-í-r) |
v naš-ich dom-ech v dom-ech naš-ich |
Z uvedeného příkladu je také patrné, že na rozdíl od jazyků používajících přivlatňovací přípony (např. turečtina, hebrejština, maďarština) má melťština přivlastňovací předpony.
Co se lexikálních kořenů týče, pramelťština byla značně blízká rannému stádiu praindovropštiny. Polosamohlásky "j" a "w" a laryngála (nebo snad faryngála) "H" se však na rozdíl od pozdní praindoevropštiny nezměnily na samohlásky "i", "u", "a", ale na znělé frikativy, palatální "zj (ź)", labiodentální "v" a velární "zq (3)". Neznělé hlásky podložené glotálním závěrem "t%" a "k%" se nezměnily na pozdněindoevropské znělé neaspirované hlásky "d" a "g", ale zůstaly neznělé a staly se z nich afrikáty "c (ts)" a "xq (χ, ksq, kş, kch)".
první část mluvnice: hláskosloví
27.12.2001