jazyky - melťština - mluvnice - tvarosloví - části slova

Kořeny

   Nositeli lexikálního významu jsou v melťštině pouze souhlásky. Jediná samohláska, která se v kořeni může vyskytnout, je "e". Pokud je kořen na začátku slova, vládá se vokál do lichých mezer mezi konsonanty, jinak do sudých mezer. Kořeny se sudým počtem konsonantů mají tedy v neiniciální pozici o jednu slabiku méně než v iniciální.V násladující tabulce označuje "C" libovolný konsonant, svislá čára "|" hranice slabik. Finální konsonat kořene tvoří slabiku s kmenotvorným vokálem, první konsonat neiniciálního kořenu uzavírá předchozí slabiku.

   Příklady:
cevi bůh, micvi můj bůh;
tevri tur, lítveri pratur.

   Tato pravidla platí jen pro původní kořeny, které jsou stavěny tak, aby nedocházelo ke spodobě (asimilaci) znělosti. Zavedeme-li označení:

T - libovolná neznělá souhláska (p, t, tj, k, c, č, x) 7
D - libovolná znělá souhláska (b, d, dj, g) 4
N - libovolná nepárová (m, n, nj, nq, l, r) nebo pseudonepárová souhláska (v, s, ž, gh) 10

pak jsou možné pouze násladující kombinace:

TeT, TeN, DeD, DeN, NeT, NeD, NeN; 49 + 70 + 16 + 40 + 70 + 40 + 100 = 385
(vyloučeny jsou TeD a DeT, 441 - 28 - 28 = 385)
TeTT, TeTN, TeNT, TeND, TeNN,
DeDD, DeDN, DeNT, DeND, DeNN,
NeTT, NeTN, NeDD, NeDN, NeNT, NeND, NeNN
(vyloučeny jsou TeDT, TeDD, TeDN, DeTT, DeTD a DeTN, 9261 - 56 * 21 = 8085)

   Hlásky "v", "gh" jsou pseudonepárové a v sousedství neznělé se asimilují na své neznělé alofony "f", "kh". Vznikly ze staromelťských polosamohlásek "w", "h". Pseudonepárová je také hláska "s", která se v sousedství znělé asimiluje na svůj znělý alofon "z". Do pravopisu se tyto změny nepromítají. Psané "f"," kh" a "z" se vyskytují pouze v jednosamohláskových kořenech, kde fungují jako samostatné fonémy.
   Na konci slova může stát pouze gramatický kořen zakončený na neznělou nebo nepárovou souhlásku, která se před slovem začínajícím znělou souhláskou vyslovuje zněle.

Přehled kořenů:

• jednoduché kořeny:
  • e-kořeny:
    • C - jednosamohláskové základní gramatiké kořeny. (C = libovolný konsonant.)
    • CeC - dvousamohláskové kořeny. (Po předponě nebo jako neiniciální část složeniny se "e" vypouští (-CC).)
    • CeCeC - třísamohláskové kořeny. (Po předponě nebo jako neiniciální část složeniny se první "e" vypouští (-CCeC), v ostatních případech se vypouští "e" druhé (CeCC-).)
  • k-kořeny - zvukomalebné kořeny. (Nemohou přijímat předpony a být neiniciální čístí složenin.)
• složené kořeny v šírším slova smyslu:
  • odvozené kořeny - složené s gramatikým kořenem:
    • íž-kořeny - deminutiva (zdrobněliny);
    • íg-kořeny - augmentativa (zveličeniny);
    • íč-kořeny - hypokoristika;
    • íf-kořeny - pejorativa;
    • éf-kořeny - antonyma;
  • složené kořeny v užším slova smyslu - složené s lexikálním kořenem, například:
    • např.: -benjli -fil, -menjli -mil, -beri -noš.

Další část slova: kmenotvorná připona

06.05.2001