Eduard Fiker
(dobrodružný román)
Někde na Středním Kongu, v zemi špatně mapované
nebo nemapované vůbec, leží Země Podivných Mraků.
Střeží ji obloukovitý hřeben hor, za dne červenavě
žlutých, při západu slunce růžových a v noci černých
jako vyhaslé peklo. _
V předhoří se krčí vesnice Mo'Onů _.
_ Její obyvytelé nepořádali slavností tance,
nebušili do bubnů a nekřičeli zpěvavými hlasy. Nebyli
smutní a bázliví, nýbrž vážní blízkostí Mraků. Petr
Kompf mezi ně přišel, aby jim kázal pravé náboženství a
vyvrátil jejich blud, o němž slyšel daleko na východě.
_
V Laze se podivil především chování vesničanů. V
ničem mu nepřekáželi, byli podivuhodně mírumilovní a
hostili ho rýží a pivem, jímž byl naplněn vydlabaný kmen.
Petr Kompf ovládal řeč Mo'Onů a mohl proto ohnivně řečnit
o svém Bohu. Naslouchali mu se schovívavým úsměvem. Král
Ugg, jenž vesnici vládl a byl moudrý jako starý had,
odpovídal mu za všecky, bylo-li zapotřebí odpovědět. _
Když král Ugg pochopil, co je to zázrak, ukázal prstem
na růžové hory za sebou, vzdálené tři dny cesty.
"Tam je zázrak," pravil, "nechť tvůj bůh
takový zázrak dokáže, a uvěříme v něho."
_ Doprovodili ho, aby mu ukázali nejlepší směr na
vrchol hřebene _.
_To, co spatřil na nebi džungle boha Goama, byl zázrak,
proti němuž nemohl postaviti žádný zázrak svého boha.
_
_
"Já, Petr Kompf, člen církve bojující, bratr
řádu Sandemaniánů, žehrám na svou lehkomyslnost, která mne
zavedla do této země a za niž mne Bůh potrestal. Dokázal
jsem namluvit sám sobě, že je mým účelem vyvrátit legendu
Podivných Mraků a nahradit ji Svatou Legendou Kristovou, ale
Prozřetelnost rozeznala v mé lži pouhou zvědavost. _
_
Na nebi visí ruka.
Je to obrovský úd, celý bílý a plastický, s
roztaženými prsty _. Není třeba fantazie a upozornění
průvodce, že ten strašný bílý mrak se jí podobá. _ Je to
mrak, není to skála, aby mohla trvat věky. A přece tam trčí
již po staletí. Zmizí v době dešťů, aby po ní vyvstala
znovu _."
_
_
_Skupina velkých jezer, spojených přírodními
průplavy, podobala se tvarem ruce. Jezera vypařovala vodu a
docházelo tedy k pravidelnému zjevu, obvyklému při nehybnosti
vzduchu i jinde, že totiž páry zachovaly tvar vody,
stoupajíce k nebi.
_
_
"Přesný tvar ruky je dosti zvláštní _,"
řekl plukovník, "na celém světě není obdivuhodnější
hříčky přírody. Byla s počátku jistě jen přibližná. A
je-li dnes taková, jaká je, má na tom zásluhu člověk.
Prozkoumal jsem dosti velkou oblast _. Jsem přesvědčen, že z
části jsou břehy uzpůsobeny prací lidských rukou. Nebylo to
o nic obtížnější než stavba pyramid, jen snad hodně
jiné."
_ "_ Nebude těžké vyslat sem několik aeroplánů s
nákladem lidí a dynamitu. Dynamit může roztrhat břehy jezera
a může je roztrhat dokonce tak, aby jezera dostala tvar
kříže."
_ "_ a přirozený následek toho by ovšem byl, že
všichni ti Bantu i Pondo a Limi a Mo'Onové, Hausové a jak se
všichni jmenují ... všichni ti černí lidé by padli na
tvář před bílými pány."
_
_ o tři měsíce později vzlétl k obloze
třímotorový vládní letoun, aby zamířil k Růžovým horám
_. Snesli se pouze jednou, na místě, _ kam před tím dopravil
jiný letoun zásoby benzínu a oleje pro třímotorový
bombardovací. Pak se vznesli znovu a posléze se před nimi
zarůřověly hory, střežící džungli.
_ Lesklý pták, vydávaje strašlivý hlas, _ stoupal bez
bázně pod Podivný Mrak. Potom ... co to? Něco z něho
vypadlo. A letělo to do džungle a třpytilo se to jako velká
kapka vody.
A tento trus hřmotícího ptáka vydal ohromný oheň,
když dopadl. Stromy džungle a její hadi a zvířata vystřikly
do výše jako ohnivá voda, rána zachvěla Růžovou horou a do
džungle se udělala široká díra, do níž padaly hořící
kusy zpět _.
_ velký pták rozbíjel břehy jezer za džunglí. _.
Vody se valily šikmo k vzdáleným bažinám, smáčely
vyprahlou poušť za jezery, kterých již nebylo _.
Na obloza za Růžovou horou nevznikl kříž. Postačilo,
že zemřel Podivný Mrak. Dnes tam visí tak zmatené cáry, že
ani největší kouzelník Bantu by nenašel odvahu je k něčemu
přirovnat.
Konec.