Robert Sheckley

Začalo to poškrábáním

(Přeložil Ivo Železný)

   Včera v noci jsem měl hrozně zvláštní sen. Zdálo se mi, že mi nějaký hlas říká: "Promiňte, že jsem vám skočil do vašeho předchozího snu, ale mám naléhavý problém a jen vy mi s ním můžete pomoct."
   Zdálo se mi, že jsem odpověděl: "Nemusíte se omlouvat, tak dobrý ten sen zase nebyl, a jestli vám můžu nějak pomoct...
   "Jenom vy mi můžete pomoct." prohlásil hlas. "Jinak jsem já a celý můj lid odsouzeni k zániku."
   "No těbůh," řekl jsem já.

   Jmenoval se Froka a patřil k velmi starobylému národu. Od nepaměti žili v širokém údolí, obklopeném nebetyčnými horami. Jejich národ byl mírumilovný a v průběhu historie dal světu několik vynikajících umělců. Zákony měli příkladné a děti vychovávali s láskou a porozuměním. I když někteří z nich jevili sklony k opilství a tu a tam se mezi nimi objevil i vrah, považovali se za dobré a úctyhodné myslící bytosti, které...
   Přerušil jsem ho. "Podívejte se, nemohl byste se dostat rovnou k tomu vašemu naléhavému problému?"
   Froka se omluvil, že to vzal tak zeširoka, a vysvětlil, že v jeho světě žádost o pomoc obvykle obsahuje obšírné prohlášení o morální zachovalosti žadatele.
   "No dobře," připustil jsem netrpělivě. "Tak co bude s tím vaším problémem?".
   Froka se zhluboka nadechl a spustil. Vyprávěl mi, že asi před sto lety (podle jejich měření času) sestoupil z oblohy gigantický červenavě žlutý sloup a dotkl se země poblíž sochy Neznámého boha před radnicí v jejich třetím největším městě. Sloup měl tvar nedokonalého válce o průměru přibližně dvě míle. Tyčil se do výše přesahující dosah jejich přístrojů, v příkrém rozporu se všemi přírodními zákony. Prozkoumali ho a zjistili, že je netečný vůči chladu, horku, baktériím, bombardování protony a prakticky vůči všemu, co si byli schopni vymyslet. Stál tam, nehybný a neuvěřitelný, přesně pět měsíců, devatenáct hodin a šest minut.
   Potom, bez zjevného důvodu, se sloup začal pohybovat směrem severoseverozápadním. Jeho průměrná rychlost byla 78,881 míle za hodinu (podle jejich měření rychlosti). Vyryl brázdu 183,223 míle dlouhou a 2,011 míle širokou a poté zmizel.
   Vědecké kapacity, svolané na sympózium, se nemohly shodnout na žádném závěru. Nakonec prohlásily, že tento jev je nevysvětlitelný, jedinečný a pravděpodobné se nikdy nebude opakovat.
   Ale opakoval se o měsíc později, tentokrát v hlavním městě. Válec se nyní pohyboval po dráze 820,331 míle dlouhé, zdánlivě naprosto nesmyslně. Škoda na majetku byla nevyčíslitelná a několik tisíc lidí přišlo o život.
   Za dva měsíce a jeden den se sloup znovu vrátil a postihl všechna tři velká města.
   Všichni si už byli vědomi, že nejenom jejich osobní životy, ale celá jejich civilizace, jejich existence jako druhu je ohrožena neznámým a možná i nepoznatelným jevem.
   Toto zjištění vedlo k rozšíření zoufalství u všeho obyvatelstva. Hysterie se rychle střídala s apatií.
   Čtvrtý útok zasáhl pustiny na jih od hlavního města. Vlastní škody byly minimální. Přesto tentokrát vypukla hromadná panika, jež s sebou přinesla hrozivý počet sebevražd.
   Situace byla zoufalá. Pseudovědy se zapojily, do boje po boku věd. Žádnou pomoc nikdo šmahem neodmítl, žádné teorii se nikdo nevysmál, ať už s ní přišel biochemik, chiromant nebo astronom. I ty nejbláznivější nápady se braly v potaz, zvláště po té strašlivé letní noci, ve které čarokrásné starobylé město Raz i s dvěma předměstími bylo dokonale, do nejmenšího zbytku vymazáno z povrchu zemského.
   "Promiňte," řekl jsem, "mně je líto, že máte takové potíže, ale nevidím, co já bych s tím měl mít společného."
   "Právě se k tomu dostávám," odvětil hlas.
   "Tak pokračujte," pobídl jsem ho. "Ale radil bych vám, abyste si pospíšil, protože mám dojem, že se brzy probudím."

   "Můj podíl na této věci se dá dosti těžko vysvětlit," pokračoval Froka. "Povoláním jsem zkoušený účetní znalec. Ale mým koníčkem je fušovat do různých postupů, jimiž se dá posílit duševní vnímavost. V poslední době jsem dělal pokusy s chemickou sloučeninou, zvanou kola, jež často navozuje stavy hlubokého osvícení..."
   "Máme podobné sloučeniny," ujistil jsem ho.
   "Pak mi rozumíte! Když jsem jednou byl na cestě - používáte tohoto termínu? Když jsem byl pod vlivem této drogy, došel jsem k poznání daleko přesahujícímu veškeré chápání... Ale to se dá těžko vysvětlit."
   "Jen pokračujte," přerušil jsem ho netrpělivě. "Vemte to rovnou k jádru pudla."
   "Dobře," souhlasil hlas. "Pochopil jsem, že můj svět existuje v mnoha rovinách - atomické, subatomické, vlnové, na nekonečném množství rovin skutečnosti, a každá z těchto rovin je opět součástí dalších rovin existence."
   "Vím o tom," přisvědčil jsem vzrušeně. "Nedávno jsem pochopil totéž o svém světě."
   "Uvědomil jsem si," pokračoval Froka, "že na jedné z našich rovin došlo k poruchám."
   "Nemohl byste se vyjadřovat přesněji?" požádal jsem ho.
   "Můj osobní dojem je, že náš svět je vystaven útoku na molekulární rovině."
   "Senzace," ujistil jsem ho. "Ale zjistil jste původce toho útoku?"
   "Myslím, že ano," řekl hlas. "Ale nemám žádný důkaz. Všechno je to jenom čistá intuice."
   "Já také věřím na intuici," prohlásil jsem. "Prozraďte mi, na co jste přišel."
   "Takže," řekl hlas váhavě, "přišel jsem na to - čistě intuitivně -, že můj svět je mikroskopický cizopasník na vašem těle."
   "Řekněte to rovnou a bez obalu!"
   "Jak si přejete! Objevil jsem, že v jednom ohledu, v jedné rovině skutečnosti, můj svět existuje mezi druhým a třetím kloubem na vaší levé ruce. Existuje tam po milióny našich let, které jsou pro vás minutami. Nemohu to samozřejmě dokázat a rozhodně vás nechci obviňovat..."
   "To je v pořádku," ujistil jsem ho. "Říkáte, že váš svět je umístěn mezi druhým a třetím kloubem na mé levé ruce. No prosím. A co já s tím můžu dělat?"
   "Víte, mám podezření, že jste se přednedávnem začal škrábat v oblasti mého světa."
   "Škrábat?"
   "Ano, škrábat."
   "A vy si myslíte, že ten obrovský ničivý načervenalý sloup je jeden z mých prstů?"
   "Přesně tak."
   "A vy po mně chcete, abych se přestal škrábat."
   "Jenom poblíž toho místa," řekl hlas spěšně. "Je mi trapné chtít po vás něco takového a dělám to jenom proto, abych zachránil svůj svět od úplného zničení. A omlouvám se, že..."
   "Neomlouvejte se," přerušil jsem ho. "Myslící bytosti by se neměly za nic stydět."
   "To je od vás velice laskavé," prohlásil hlas uznale. "My přece nejsme lidští tvorové, jenom cizopasníci, a nemůžeme po vás nic chtít."
   "Všechny myslící bytosti by měly' držet při sobě", ujistil jsem ho. "Máte moje slovo, že se už nikdy, do nejdelší smrti nepoškrábu mezi prvním a druhým kloubem na své levé ruce."
   "Mezi druhým a třetím kloubem," připomněl mi.
   "Už nikdy se nepoškrábu mezi kterýmkoli z kloubů na své... levé ruce! Je to můj slavnostní závazek a slib a dodržím ho, dokud budu živ."
   "Pane," řekl hlas, "zachránil jste můj svět. "Žádné díky nemohou být dost velké. Přesto vám děkuji."
   "To nestojí za řeč," řekl jsem.
   Pak se hlas ztratil a já se probudil.

   Jakmile jsem si vzpomněl na svůj sen, přelepil jsem si klouby na levé ruce náplastí. Nevšímal jsem si svrbění v té oblasti, a dokonce jsem si levou ruku ani nemyl. Nosil jsem na ní náplast ve dne v noci.
   Koncem příštího týdne náplast sundám. Počítám, že jim tím poskytnu takových dvacet až třicet miliard let. podle jejich způsobu měření času, což by mělo stačit kterémukoli živočišnému druhu.
   Ale to není můj problém. Můj problém tkví v tom, že jsem v poslední době začal mít nepříjemná tušení ohledně zemětřesení kolem Sanandreaského zlomu a obnovené sopečné aktivity ve středním Mexiku. Mám dojem, že to všechno spolu souvisí, a začínám se bát.
   Takže promiňte, že jsem vám skočil do vašeho předchozího snu, ale mám takovýto naléhavý problém, se kterým mi můžete pomoct jen vy...


Konec